Můj život

Můj život s mým koněm

Můj příběh je asi takový, jaký je většiny z Vás... už od mého nejútlejšího dětství jsem milovala koně, podlehla jsem jejich kouzlu, tak jako většina z nás... Koně mi vždy dodávali pocit štěstí přátelství, sounálěžitosti a jít po boku mého vlastního koně, byl vždy můj největší sen....

začalo to jediným přáním a zkončilo splněným snem...

Chodila jsem od stáje ke stáji, učila se starat o koně, jezdit, poznávala jsem krásu světa z koňského hřbetu. Koně se mi vždy líbili, učarovali mi jejich krásou, elegancí, ale vždy mě zajímalo to jak myslí. Četla jsem různé knížky, jezdila v oddílech i na tábory, prostě to, co dělá asi většina z nás.

V roce 2007 jsem zavítala do stáje v Zaječově, kde jsem vlastně poprvé slyšela slůvko "přirozená komunikace," přivedla mě k tomu Monika, která se právě vrátila od Montyho Robertse, vysvětlovala psychologii koně, jak se ke koni chovat a jak sním pracovat, do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového existuje, vlastně jsem ani nevěděla kdo to je Monty Roberts. Doslova mě to uchvátilo a já o tom chtěla vědět čím dál víc, doslova jsem žasla ad tím, jak dokáží lidé pracovat se vzpurnými, plachámi, nebo "problémovými," koňmi.

Moje první šance, se mi naskyzla někdy před 5 lety, kdy jsem se starala o jednoho oslího hřebečka. Byl to roční oslík, který žil sám, neuměl téměř nic, kousal, kopal... odvést ho někam na vodítku byl téměř nadlidský úkol, já ale cítila, že díky němu se přibližím ke komununikaci s koňmi, ani nevím jak mě to napadlo, ale začala jsem s ním pracovat jak jinak než ze země, tehdy jsem ještě o tom nic nevěděla. V té době mi pomohlo spoustu lidí jako je např. Martina Bendová, pí.Štynclový z farmy Kozodoj. Necelý rok na to Ivánek zemře , ale já jsem čím dál více toužila po vlastním koni.

Učila jsem se jezdit na huculech a  koně mě bavili čím dál, tím více, zúčastnila jsem se také několika kurzů u Jiřího Strejce. Oči mi otevřela až kniha Muž, který naslouchá koním. V roce 2011 jsem dostala svého prvního koně, mladého hříbě poníčka Dragonka… a tehdy začala má cesta…

Dráček se stal mým životním koněm a vlastně i tím nejlepší, učitelem…  A když už jsem byla opravdu v koncích, začala jsem hledat různé informace. V knihách jsem toho moc nevyčetla a tak jsem zabrousila na internet a jednoho dne jsem narazila na stránku komunikace s koněm. Tato slečna změnila můj pohled na koně i na okolní svět… byla jí Hanka Čechová…

Ze začátku jsme si spolu vůbec nerozuměli, ale postupem času,jsme si k sobě našli cestu… překonali jsme hodně překážek, ale já začínám tak nějak věřit tomu, že já nezměnila jeho, ale on mě...

Teď v září 2012 to bude rok, co společně žijeme. Musím uznat, že jsme se oba dva hodně změnili… … vážím si spoustu lidí, kteří mi hodně pomohli, získala jsem spoustu přátel a i toho nejlepšího se čtyřmi kopyty. Není nic krásnějšího než pohled na svět z hřbetu mého krásného koně, nebo to, že se mnou CHCE být....opravdu mi nezbývá nic jiného než mu děkovat, on mi tolik ovlivnil život, díky němu jsem potkala spoustu úžasných lidí a vlastně našla i sama sebe...

www.youtube.com/watch?v=iWTctni3SG8&list=UUjEwcVWde6UYHCbTjltojEA&index=7

Děkuji Ti Dragone, za krásný rok s Tebou!!!