Partnerství koně a člověka

Partnerství koně a člověka

Nedávno mi přišel zajímavý dotaz: Existuje partnerství koně a člověka? Vždyť horsemanship není nic přirozeného... Pravda. Není. Horsemanship je pouze jezdectví a i přes to, že komunikaci s koněm nazýváme přirozenou, vůbec pro něj přirozená není, kůň by si nikdy přirozeně kontakt s člověkem nevybral, člověk jen chce, aby ho bral jako koně...

Koně jsou s člověkem už tisíce let. V minulých dobách pro člověka, kůň nebyl tím, čím je teď, koně psali dějiny.

A teď nastala doba, kdy bychom jim měli vrátit to, co jsme jim vzali: svobodu... volnost... vše, co jim bylo po řadu let upíráno. Troufám si říci, že koně jsou ti, nejupřímnější a nejvnímavější tvorové na světě, tolik nám toho sdělují, naznačují a vyčkávají na naší odpověď, za všechny problémy a nedorozumění neseme vinu my lidé. Koně se nedokáží pčetvářet, lhát, nebo být zlí, nemají vlasnosti jako my lidé, mají svou hlavu, své pudy, svou mysl, nemůžeme koně autoritativně ovládat a říkat mu: „MUSÍŠ!“ jediné jak partnerství dosáhenem je komunikace, položte koni otázku: „Mohl by jsi..?“

Je úžasné sledovat, jak když se začnete měnit Vy, začne se měnit i Váš kůň... „Natural horsemasnhip“ nezmění koně, nýbrž lidi! Kůň zůstává stále koněm, nemění se díky mávnutí nějakého čarovného proutku, zůstává stále stejný. Stačí si jen uvědomit v čem komunikace s koněm spočívá, jsou to nějaké cviky jak koníčka naučit to a tamto, nebo je to psychologie koní a smysl jak s nimi pracovat? Koně mezi sebou komunikují řečí těla a my se musíme „napojit na jejich vlnu,“být pro ně jasní, zřetelní a čitelní, tak aby nám mohli rozumnět. Kůň se nebude měnit pro nás, musíme se změnit my pro něj!

Koně nám vždy řeknou, kde děláme chybu. Nemusí to být ihend, ale jednou ano. Tohle je jejich nejlepší vlastnost- vždy nás upozoní na to, kde děláme chybu. Vždy je nejlepší vnímat koně, sledovat jeho reakce a když nám nerozumí, zeptat se ho ještě jednou. Pokud chybujeme, vždy nás zase upozorní a nabídne spolupráci, je jen naše vina, když tuto šanci zahodíme. Každý kůň dá člověku šanci, někdy i víc šancí, když jí promarní jeho věc, kůň už nám jí třeba dát nemusí. Proto je nejdůležitější nespěchat. Není důelžité dnes jet na koni na udidle a zítra se na něm prohánět bez ničeho. Postupujte vždy s citem a pomalu, pamatujte však, že jediní, kteří se musí učit, jste Vy!

Koně nás učí pokoře. Učí nás nevzdávat se, bojovat a především vytrvat. Kdy bych byla já, kdybych se vzdala svého snu? Kdybych hned vše vzdala jen proto, že se hned nedostavovaly výsledky? Každý měl jistě stochutí se vším praštit. Ale stačí jen změnit sebe. Spoustu lidí myslí jen na své ego. Koně berou jako stroje, sportovní náčiní a prostředek, jak vydělat peníze. Koně, jejichž jezdci mají mistrovské tituly, ale mnohdy vnitřně trpí.

A může být člověk a kůň přítel? Můžou být tyto dvě odlišné bytosti přátelé a můžou spolu navzájem komunikovat? Může vzniknout partenrství mezi člověkem a koněm? Já myslím, že ano, spoustu ludí je toho důkazem. A myslím, že kadžý kdo se jen trochu snaží o zlepšení jeho vztahu s koněm, toho jednou dosáhne. Koně jsou spravedliví a vše co do nich vložíme se nám vrátí, to je to co považuji za opravdové přátelství. Ne jen to, že koně umí různé cviky, nýbrž to, že s vámi kůň chce být, chce s vámi komunikovat a cítí u vás bezpečí.

Říiá se, že pes, je nejlepší přítel člověka. Koně jsou s námi, už tak dloho a proč je tedy stále brát jen jako stroj? Pes vám dá vše ihned, zato u koně si musíte vše získat. Nebude vám věřit, pokud toho nebudete hodní, nebude s vámi spolupracovat, pokud nebude chtít. Proto věřím, že i kůň dokáže být přítel, pokud mu dáte možnost, aby se jím mohl stát...